Z historie

Čich patří mezi fylogeneticky nejstarší specifické smyslové ústrojí, které zachytává všechny informace o změnách našeho prostředí.

Položme si otázku, k čemu vlastně čich slouží a nač ho potřebujeme. Pračlověk okolní svět vnímal všemi smysly a využíval je k přežití. Čich sloužil k vystopování potravy, nelibý zápach varoval před zkaženou potravou nebo jedovatými látkami, varování agresivního pachu nepřítele jako potenciální nebezpečí.
Problematikou pachových látek se zabývali vědci již v dávné minulosti, neboť zápach je realita, kterou lidé velmi silně vnímají a nelibý zápach považují za velmi obtěžující.

V minulosti např. Linnaeus (1752) zkoumal a navrhl spoustu schémat pro klasifikaci pachu (Harper a kol. 1968) V tomto století byl rozšířen Heningsův systém (1915). Můžeme si ho představit jako trojdílný (trojúhelníkový, trojstranný) hranol. V každém bodě vrcholu leží pach:

  • Květinový a vonící po ovoci
  • Páchnoucí (zkažený, shnilý)
  • Kořeněný, pryskiřičný
  • Spálený

Pro pach je často užívané měřítko od 0 do 5 popsané již v roce 1972, (Dravnieks, 1972) a zde musíme přizpůsobit trochu pro každý experiment s přihlédnutím ke smyslu, zda pach je kontinuální nebo ne. 0.  ne existující

  1. stěží rozeznatelný a extrémně časově omezený řídký zápach
  2. sotva patrný a krátká doba působení
  3. snadno znatelný
  4. silný a docela vytrvalý
  5. velmi silný a vytrvalý

Stížnosti na zápach rostou nejrychleji ze všech stížností:

stížnosti (2)